O značce Apolenka

Apolenka je lokální značka výrobků z vosku, který sbíráme od včel v regionu Zápraží nebo vykupujeme od včelařů do vzdálenosti max. 25 km od Mnichovic. V logu najdete obraz typické kopcovité krajiny v okolí Mnichovic, jak vypadá při východu Slunce při pohledu z Božkova směrem k Myšlínu.

Apis mellifera je latinský název včely medonosné a Apollón byl bůh Slunce. Včelí život se řídí rytmy Slunce. Včela je sice hmyz a není tedy teplokrevná, ale celé včelstvo dohromady dokáže v chomáči, tzv. „srdíčku“ i v zimě v úlu udržovat stálou teplotu kolem 25 °C .

Apolenka je také pilná včelka, která se stará o své okolí, pečuje o přírodu, prosvětluje a posvěcuje ji svou přítomností, sbírá nektar z květů a přeměňuje ho v sobě na léčivý a životodárný med, plný Slunce. Je v něm uložená světelná energie. Ta se dostává do vosku, který její zázračný organismus vyrábí, jako stavební látku pro obydlí a ochranu.

Včelstvo si do voskového díla může střádat zásoby na zimu, potravu pro larvičky i pro samotnou královnu, med a pyl. Obaluje jím spolu s propolisem nepřátele, kteří vniknou do úlu a jsou rozpoznání, a tak jim znemožní včelstvu škodit. Tiše, v klidu, bez boje. Je v tom velká moudrost přírody.

Chov včel je prospěšný celé planetě nejen kvůli medu, ale i díky jejich schopnosti opylovat většinu kulturních rostlin, na které závisí výživa lidstva.

Tak i my si v zimě a v noci zapalujeme svíci, abychom se potěšili světlem, které má svůj původ ve Slunci a rozsvítili v sobě své vnitřní světlo při modlitbě, meditaci, setkání s rodinou, s přáteli. Díky ručnímu zpracování je každá svíčka jedinečná. Při zahřívání intenzivně voní díky aromatickým olejům z pylů, které obsahuje. Svíčky během hoření ionizují vzduch a čistí atmosféru od elektromagnetického znečištění.

HISTORIE ŘEMESLA a REGION

1.Voskařství

  • je prastaré řemeslo, jehož existence je v českých zemích doložena již ve středověku. Dá se předpokládat, že člověk využívá vosku jako včelího produktu již od samého počátku objevení se včely medonosné, tedy již od pravěku, kdy se od nich naučil získávat med, jak dokazují jeskynní nástěnné malby ve Španělsku z období mezolitu (12000-10000 let př.n.l). Díky dobré hořlavosti voští ho mohl využívat k snazšímu rozdělávání ohně.
  • Dále je známo, že ve starověku měla včela mytologický význam a byly zhotovovány svíce k obětním a rituálním účelům. První zmínky o včelaření pocházejí již ze 4 tisíciletí .př.n.l. ze starověkého Egypta., kde včely chovali v hliněných nádobách a včely byly považovány za božské bytosti. Včelařství, jako organizovanou a účelovou činnost pak znala většina antických civilizací.
  • S příchodem křesťanství se pak svíce záhy stává důležitým obchodním artiklem pro církev, svíce a různé další obětiny se vyrábí v klášterech, lze předpokládat, že i ve středočeském kraji byly brtníci (tedy chovatelé divokých včel v uměle vytvořených dutinách stromů, tzv. brtích). Památkou na toto řemeslo je v Čechách např. obec Brtníky (ve Šluknovském výběžku), na Vysočině Brtnice(u Jihlavy), a poměrně rozšířené příjmení) a voskaři činní např. v klášteře sázavském, nymburském, benešovském či ostrovském.
  • S rozvojem moderní chemie, koncem 19. a počátkem 20. století, začíná včelí vosk postupně nahrazovat parafin, který však, stejně jako všechny ropné produkty, při spalování do ovzduší uvolňuje toxické, karcinogenní splodiny a lidskému zdraví moc neprospívá, jeho výroba je však finančně výhodnější a produkty jsou tak pro většinu lidí cenově dostupnější.

2.Ekologický chov s respektem k bytosti včely a jejím potřebám

O včely pečujeme dle zásad ekologického včelaření: nepoužíváme žádné chemikálie, léčíme pouze roztoky organických kyselin či výluhy z bylin na vlastní zahrádce, vosk čistíme pouze mechanicky (filtrem) a dešťovou vodou a roztokem organických kyselin. Používáme sluneční tavidlo a tak šetříme energii.

Včely jsou sluneční bytosti. Jsme jim vděčni za vše, co nám poskytují a respektujeme jejich přirozené potřeby: odebíráme pouze část medu i vosku, zbytek ponecháváme na zimu, aby měli dostatek zásob na zimu a možnost časného jarního startu v plné síle. Cukrem dokrmujeme, co nejméně to jde, přidáváme výluh z bylin pro posílení. Pěstujeme medonosné rostliny. V zahradě nepoužíváme žádné chemické postřiky ani hnojiva, hnojíme kompostem a chráníme biologicky.

3. Včelí vosk jako vzácná surovina

V rámci svého vývoje má každá včelka jen pár dní schopnost tvořit vosk. Mladé včelky, které, ještě nelétají, se vzájemně o sebe zachytí a vytvoří řetěz svisle dolů. Přitom ze svých tělíček vytlačují jemné šupinky vosku, které si postupně předávají jako štafetu a stavějí společně odshora dolů voskové dílo (plástev čili mezistěn). V době, kdy včelař vytáčí med (okolo sv.Jána, od poloviny do konce července), může od jednoho včelstva odebrat max. 0,5 kg vosku za rok, Je-li včelstvo slabé, vosk mu necháváme (aby se mohlo rychle rozplodovat, nosit zásoby, zesílit). Hodnota vosku tedy několikanásobně přesahuje cenu medu, má takřka cenu zlata, bývá ho velmi poskrovnu. Proto také vykupujeme vosk od včelařů z regionu, kterým vosk mnoho let leží doma a nevědí, co s ním. Vařením ve vodě s organickou kyselinou se vykoupený vosk zbavuje residuí možných chemických léčiv.

Vosk je obnovitelný přírodní zdroj, který lze kompostovat. Při náhodném požití prochází trávicím ústrojím a nestrávený je z těla vyloučen. To je důležité zvláště tam, kde z vosku vyrábíme výtvarné potřeby pro děti (modelína, voskovky).

Přihlásit se k odběru

Sign up for a weekly newsletter with the latest blog posts and exclusive content. In your inbox every Tuesday!

%d blogerům se to líbí: