Včelnice v lednu

Co asi zrovna dělají včelky?

Sedí spolu v chomáčku, tzv.srdíčku (ano, opravdu to má tvar srdce!) a vzájemně se zahřívají. Pokud je všechno v pořádku, jen si spokojeně vrní a nijak se neprojevují…

Je záhada, že třebaže patří k hmyzu a tudíž nejsou teplokrevné, přesto společně udrží stálou teplotu. Uvnitř srdíčka, tam kde je královna, by mělo být 37 °C! Ve dnech, kdy se teplota venku vyšplhá nad 10°C (no, někdy jim stačí i míň) se letí vylítat, vyčůrat, vykakat. To se v úlu nedělá..

Jakmile se začne prodlužovat den a být trochu tepleji, královna se rozploduje – klade vajíčka, z nichž se vylíhnou larvičky a z nich nové včelky – mladušky. Zimní včelky žijí až 6 měsíců, musí totiž vydržet až do jara, aby měl kdo pečovat o jarní miminka. Budou z nich pilné letní včely, které žijí opravdu naplno – intenzivně a krátce, max. 6 týdnů. Možná vás napadne, a kde jsou trubci? O tom zas někdy příště.

A co děláme my? Kontrolujeme úly, zda mají dostatek zásob (zvedneme nástavek, jestli není moc lehký). Nahlížíme včelkám shora do obýváku, co tam dělají (přes igelitovou fólii, která uvnitř drží teplo, kondenzuje na ní voda, pokud se jim daří a pěkně dýchají. )

Až začne královna plodovat, spotřebují ji zase na mateří kašičku, kterou larvičky nakrmí. Nic se nevyhodí!

A když je takhle pěkně zvážíme a skoukneme shora, ještě se podíváme zdola – dolů na podložku padá tzv. měl – je to směs vosku, nečistot, parazitů. Někdy tam najdeme i škvory, vosy, apod.

To všechno by v létě odnesly samy, v zimě jim s tím pomáháme a nám to zase pomáhá zjistit, jak na tom jsou se zdravím. Jako když vám udělají výtěr z krku a při tom se vás nikdo ani nedotkne. Paráda, ne? Měl sebereme a pošleme do laboratoře. Ještě omrkneme, zda dovnitř nemohou vlézt myši nebo ptáci, a prohlídka je hotová.

Chystáme se na jaro a opravujeme nástavky, rámky, kompletujeme dna a víka a další součásti úlu.

Sbíráme síly a taky si spokojeně vrníme v teple pospolu, u kamen, pijeme čaj s medem a s vděčností myslíme na naše včelky dobrodějky, dobrého Slunce čarodějky….

O lokální ekonomice

Proč o ní sem píšu? Jsem nadšený vlastenec, to ale nemá nic společného s nacionalismem nebo nepřátelstvím vůči jiným národům. Naopak. Mám ráda folklór, pestrou různobarevnost národních kultur a jejich zvyků. Vystudovala jsem amerikanistiku hlavně proto, že mne zajímala kultura severoamerických Indiánů. O jejich kulturní genocidě jsem napsala diplomovou práci. Země je kulatá a v globalizované společnosti se to může stát i nám… Tento rok se i v Mnichovicích slavil Světový den lokalizace (Den se Spolkem), kterého jsme se s dílnou zúčastnili.

Snažím se svým podnikáním podporovat lokální ekonomiku, získali jsme certifikát Regionální výrobek Zápraží.

Co je lokální ekonomika (pusťte si song a nadchněte se), o co se snaží a proč?

Lidé si často stěžují, že peníze z obecního rozpočtu jsou využívány jinak, než by si přáli. Komunální politici na to odpovídají, že je to jejich věc a ohánějí se mandátem. Jak to změnit? V současné době se hodně hovoří o tak zvaném participativním rozpočtu, který by umožnil lepší účast veřejnosti na rozdělování společných peněz, než je tomu dosud. Přečtěte si o participativním rozpočtu.

Od roku 2013, kdy se ve Varnsdorfu konal první ročník Festivalu lokální ekonomiky, se uskutečnilo souběžně s festivalem pět Národních konferencí lokální ekonomiky, na kterých před veřejným fórem přednášeli odborníci na nejrůznější témata. Záznamy všech těchto přednášek najdete na linku dole. Věřím, že i pro vás budou zajímavou inspirací. Mimo vlastních přednášek nabízí též videa ze zákulisí festivalů (jedná se zejména o přehlídky místní kultury a prezentační trhy regionální produkce).

Koukněte tady: http://www.lokalni-ekonomika.cz/

Ze světa: https://www.localfutures.org/publications/translations-of-materials/#1448878365053-56d9ce70-6c04

Pro anglicky čtoucí dole najdete odkazy na texty a dokumenty v angličtině (na překladech se zatím pracuje):

Zakladatelkou a ředitelkou mezinárodní neziskové organizace Local Futures (www.localfutures.org)

je lingvistka, spisovatelka a nového ekonomického hnutí Helena Norberg-Hodgeová.

Helena Norberg-Hodge by Anja Light

Je autorkou několika knih, mj. „Pradávné budoucnosti: Učme se od Tibetu“ (Ancient Futures: Learning from Ladakh“, která se stala světovým bestsellerem, byla přeložena do 40 jazyků a také zfilmována. Líčí proměnu tradiční společnosti pod vlivem globalizace, které byla sama očitým svědkem. Mnozí z nich, kteří se ještě před osmi lety považovali za bohaté a ve vesnici nebyl nikdo, koho by nazvali „chudým“, nerozlišovali mezi prací a zábavou, jejichž den plynul v jakémsi bezčasí naplněném zpěvem, smíchem a pospolitostí, se během osmi let vystěhovali do měst, přestali „mít čas“, žili v dluzích, špíně a odpadcích a odcizili se jeden druhému.

Nedávno vyšla i její kniha „Naše budoucnost je lokální: Kroky k ekonomice štěstí „(„Local is Our Future: Steps to an Economics of Happiness“ Česky 2021, nakl. peoplecomm).

Naše budoucnost je lokální

Dokument, který natočila, „Ekonomika štěstí“, získal ocenění, a její celoživotní dílo se těší podpoře mnoha významných světových osobností, např. Jeho Svatosti Dalajlámy, Jane Goodallové, Indiry Gándhíové a Prince Charlese.

Helena své dílo započala jako studentka v roce 1975, od kdy žila a pracovala s lidmi v Ladakhu, aby našla způsob, jak jim pomoci ustát požadavky moderního světa aniž by museli obětovat sociální a ekologické hodnoty své kultury. Stala se první cizinkou moderní doby, která plynně hovořila jejich jazykem.

Pomohla iniciovat lokalizační hnutí na všech kontinentech, zvláště v Jižní Koreji a v Japonsku, a spoluzakládala Mezinárodní fórum o globalizaci (IFG) a Globální síť ekovesnic (GEN).

Získala četná ocenění, včetně „alternativní Nobelovy ceny“ (Right Livelihood Award), ceny Arthura Morgana a Goi cenu míru za přispění k „revitalizaci kulturní a biologické diverzity a posilování lokálních komunit a ekonomik na celém světě.“

Další dokumenty k tématu (anglicky)

Kudy mizí z regionů peníze (česky)

„V současné době čelí celý svět hned několika krizím: covid-19, klimatickým změnám, vzrůstající chudobě, selhání demokracie a epidemii depresí. Na tyto problémy je možné pohlížet jako na symptomy jedné a té samé nemoci: špatného ekonomického systému.

Dobrou zprávou je, že změny k dobrému se již dějí: Lidé si začínají uvědomovat, že propojení – se sebou samým, s druhými lidmi i s přírodou, je zdrojem lidského štěstí. A každý den vznikají nové, inspirativní iniciativy, které nabízejí potenciál k nově vybudovanému propojení lidí.“ (Helena Norberg-Hodge)

Únos, úplněk, úžas….

Unesla jsem Tomáše na víkend do sadu. Aby nemohl pořád sedět u počítače a telefonovat s kolegy z práce. Když přijdete o práci, dům nebo věci, je to sice škoda, ale zase si to všechno můžete za nějaký čas koupit. Ale čas ne. Čas s blízkým člověkem, který si necháme vzít, už nám nikdo nevrátí.

Takhle krásně vypadá noční obloha nad sadem, kde máme včely. Široko daleko žádné lampy ani diskotéky, takže vidíme spoustu hvězd. Topíme si dřevem v kamínkách a svítíme svíčkami z vosku od včel.

Po včerejší vichřici jsme chtěli zkontrolovat včelky, naštěstí jen ulétly stříšky úlů, ale žádný strom nespadl. Ráno byla jinovatka, ledové hvězdičky a krystaly odrážely nebeskou krásu.

Krása podzimu nás inspirovala k tvorbě nové řady voskovek. Barvy přírody a zemní pigmenty, radost a oslava bytí.

Ať se vám s nimi pěkně kreslí!

Sada starých mistrů

Sada starých mistrů, 12 barev

Citronová žlutá (kurkuma), oranžová (oxid železa), rumělka (oxid železa), růžová (světlý kraplak s bělobou titánovou), červený oxid, fialový ultramarín s červenými podtóny, fialový ultramarín s modrými podtóny, modrý ultramarín, spinelový tyrkys, trávová zelená (chromoxid), žlutozelená (zemní hlinka), hnědá (umbra ardénská)

Barevná paleta starých mistrů v době renesance či baroka, jejichž obrazy můžeme obdivovat v galeriích, zdaleka nebyla tak rozmanitá, jako máme dnes k dispozici. Mnoho současných barev se začalo vyrábět teprve během 19. a 20. století s rozvojem moderní chemie. Např. Caravaggio (1571 – 1610) neměl k dispozici ani tři primární barvy (chyběla mu modrá), přesto si dokázal vyrobit zelenou (z měděnky nebo smícháním slonové černi se žlutou. (Slonová čerň se vyráběla pálením zbytků slonních klů). Také mnoho zelených odstínů na Van Goghových obrazech vzniklo až v průběhu času chemickými změnami v pigmentech.

Asi nejlépe na tom byl Peter Paul Rubens (1577 – 1640), který díky své obchodnické obratnosti prodával svá díla za mnoho peněz a mohl si tudíž dovolit i velmi drahé pigmenty, např. smalt (modrá) nebo tyrkys. Z dalších barev, které Rubens používal, je v sadě zemní zeleň, příbuzná okrům, přírodní pigment, který se získává ze země. Dále tmavý ultramarín, minerální pigment s malou krycí schopností, který se dnes již vyrábí uměle zahříváním sody, hlíny a síry. Při výrobě jsou barevné tóny vystaveny různým teplotám hoření. Ultramarínová fialová je směsí ultramarínové modré a ultramarínové červené. Je odolná světlu, ale ne kyselinám, v kyselém prostředí může zčernat. Ve vosku je vůči nepřízni okolí chráněna, díky tomu se některé velmi staré obrazy vytvořené technikou enkaustiky (malování horkým voskem) dochovaly ve dobrém stavu po několik tisíc let až do dnešní doby.

Dále tato sada přináší růžovou, která je směsí kraplaku (mořenový lak, alizarin), původně barviva získávaného z kořene mořeny barvířské (dnes již vyráběný uměle, uhelného původu), a titánové běloby, která se čištěním a srážením vyrábí z přírodních minerálů (rutil). Tato běloba se vyznačuje obzvláště vysokou krycí schopností, neměla by se však vypouštět do životního prostředí (ekologické téma č.1 v 80. letech). Díky vosku je ale zadržena a do prostředí se neuvolňuje. Kraplakem maloval i Diego Velásquez, z jeho barev uvádíme oranžový pigment oxidu železitého (dnes také vyráběný uměle pomocí srážení z vodnatého roztoku sulfátu železa.) Je absolutně stálobarevný a obsahuje vodní krystaly. Při zahřátí na teplotu od 180 stupňů Celsia se vodní krystaly ztrácí a vzniká červený oxid železitý (tmavě červená v této sadě). Velásquez i Caravaggio používali také umbru, přírodní zemní pigment, kde barvicími složkami jsou hydráty železa s hydráty oxidu manganového a silikáty oxidu hlinitého.

Hnědá umbra není ve schnoucích olejích docela světlostálá, olej reaguje s manganem a časem tmavne, zčerná, proto se do olejových barev doporučuje dávat jiné, stálejší pigmenty. A nakonec tu máme zelený chromoxid, který je chemickou sloučeninou chromu a kyslíku, oxid chromitý. Na rozdíl od oxidu chromičitého je nejedovatý. Vzniká zahřátím dichromanu draselného a síry. Je to obzvláště tvrdý, světlostálý, velmi odolný pigment s dobrou krycí schopností. Najdete ho např. na obrazech impresionistického malíře Clauda Moneta (1840 – 1926)

Uvedené pigmenty jsou bezpečné, nejedovaté, ve voskových bločcích jsou obsaženy ve větším podílu než ve studentské řadě. Částečky jsou jemnější, vyrobené v manufaktuře podle starých receptur. Věříme, že vás tvoření s nimi bude těšit. Připomínky a zpětnou vazbu uvítáme, pište prosím na adresu jilkova (zavináč) voskarskadilna.blog.

Zdroje: Iva Hoňková, Jiří Houska, Barbora Hřebíčková, fa. Kreidezeit, Kremer, Re-Art

-využijí je i pokročilejší výtvarníci při náročnějších výtvarných technikách

– vysoký podíl pigmentu

– vyrobeny v České republice z lokálních zdrojů, ruční práce

Voskovky – s nimi to zvládnete

Voskové pastely jsou často považovány za méněcenné hračky pro děti, možná proto, že jejich kvalita většinou není zrovna vysoká. V papírnictví lze dnes běžně za pár korun koupit voskovky vyrobené z parafinu (což znamená, že vlastně dětem do ruky ani moc nepatří) s velmi malým podílem pigmentu (takže dlouho nevydrží). Díky použitému pojivu – vosku jsou vodotěsné a lze je velmi dobře kombinovat s akvarelem a dalšími technikami, vznikají zajímavé efekty. Také se dají na papíře roztavit, příp. pomocí speciální žehličky tvořit působivé (abstraktní) obrazy působící trojrozměrným dojmem – viz enkaustika. Bločky z včelího vosku Apolenka jsou velké a dobře se drží v ruce i malým dětem, nelámou se, podporují správný úchop a koordinaci oko – ruka. Kromě toho vydrží i několik let. Pokud vám doma jako dětem tvrdili, že neumíte kreslit, pak tvoření voskovými bločky je právě pro vás. Díky nim dosáhnete efektních výsledků, se kterými budete spokojeni. Jsou nenáročné a šetrné k životnímu prostředí.

Voskové bločky Apolenka jsou vhodné na kreslení i malování větších ploch, frotáž, enkaustiku, malování velikonočních vajíček

-netoxická varianta běžných voskovek

– krásně voní, jasné a čisté barvy

– z čistého včelího vosku a kakaového másla (neobsahuje žádná syntetická ředidla)

– netoxické pigmenty: čištěné minerální oxidy nebo ultramaríny, organické pigmenty (některé mohou trochu pouštět na ruce, chraňte si oděv)

– vyrobeny v České republice z lokálních zdrojů

  • rozměry: 26x49x10mm, váha cca.12g, +-10%, ručně odlévané
  • Bílý povlak na povrchu je přirozeným jevem a svědčí o přítomnosti přírodního oleje (kakaové máslo, včelí vosk)
  • Jednotlivé odstíny se mohou mírně lišit od barev na fotografii. Na vyžádání zašlu foto aktuální sady, která je právě skladem.

Vyrábím i další mnoho dalších odstínů, používám přírodní pigmenty a pigmenty starých mistrů, vyráběné ručně dle starých receptur v manufaktuře s tradicí od roku 1977, vzorník zašlu na vyžádání, můžete si o něj napsat

– s dobrou barevnou hutností, světlostálé, lze s nimi snadno malovat větší plochy vyžadující intenzivní kolorit, vytváří na podkladu zajímavou, téměř reliéfní strukturu

-některé barvy z kolekce starých mistrů (cyanová modř, mořenový lak, fialová) mohou být lehce toxické, díky vosku je však barvivo vázáno a neuvolňuje se do prostředí.

-mají vysoký podíl pigmentu, ocení a využijí je i pokročilejší výtvarníci při náročnějších výtvarných technikách